Zřícenina hradu Štramberk, jehož původ není znám, a který měl, jak praví pověst, původně stát na protějším vrchu Kotouči, stavbu však překazili trpaslíci z jeskyně Čertova díra.

Hrad je spojován se zeměpanskou správou území či obranou zemských hranic. Za stavitele hradu lze považovat šlechtický rod Benešoviců, resp. olomoucká přemyslovská knížata po roce 1200. Ve 13. století byl hrad majetkem duchovního a rytířského řádu templářů (Literatura: T. J. Pešina, Prodromus Moraviographiae, 1663). Po zrušení řádu v r. 1312 byl hrad v držení českého krále Jana Lucemburského a v l. 1333 – 1346 moravského markraběte Karla, pozdějšího českého krále Karla IV. Od r. 1350 (1359 jako castrum Strallenberg) byl 25 let majetkem zakladatele města, moravského markraběte Jana Jindřicha, od r. 1375 pak jeho syna, markraběte Jošta Lucemburského. Nejvýznamnějším majitelem hradu po r. 1380 byla moravsko-slezská větev rodu Benešoviců - páni z Kravař (do r. 1433). Po roce 1533 začal hrad postupně chátrat.

Z výše uvedeného výčtu majitelů je patrné, že rod pánů z Huckeswagenu hrad nezbudovali, ale je možné, že část panství patřila i jim. 

Území města Štramberka však  bylo osídleno již v době prehistorické. Svědčí o tom nálezy v jeskyních Šipka a Čertova díra (dnes již zasypaná). Zbytky sídliště a kosterní pozůstatky člověka neandrtálského pocházejí z doby asi 40 000 let před n. l. Další archeologické nálezy jsou z mladší doby kamenné (asi 3 000 let před n. l.) a mladší doby bronzové ( asi 800 let před n.l. ), kdy vzniklo na Kotouči hradisko. zdroj: https://www.stramberk.info/o-meste/

Ve městě Štramberk žil, co by malý chlapec, geniální malíř slavných prehistorických zvířat - Zděněk Burian.   Více video:

V současné době je k vidění zřícenina hradu a známá válcovitá věž tzv. Štramberská trúba. Ke Štramberku se váže několik pověstí a my si můžeme smlsnout na typické štramberské laskomině "Štramberských uších", které zde pečou již dlouhá staletí v upomínku legendárního vítězství štramberských křesťanů nad mongolským vojskem 8. května 1241, v předvečer Nanebevstoupení Páně.

Pověsti

Jak vznikla Trúba ve Štramberku

Žili kdysi tři bratři rytíři, jeden na hukvaldském hradě, druhý na Starém Jičíně a třetí se usadil ve Štramberku. Ti první dva rytíři měli hrady velké, pevné, s vysokou věží, ze které dobře ohlédli všechny svoje vesnice a městečka a viděli dokonce, co má ten třetí ve Štramberku k obědu. Toho to velmi mrzelo, že jeho hrad je malý a ještě navíc bez věže. Proto se rozhodl, že postaví věž, jakou ještě nikdo neviděl, bratřím řekl, že bude mít jenom jednu stěnu, která nikde nebude končit ani začínat. Bratři se mu zprvu vysmáli, ale pak uznale hleděli na prapodivnou kulatou věž. Z věží na svých hradech se prý mohli navzájem domlouvat pomocí vlajek. Lidé tu prapodivnou stavbu nazvali Štramberskou Trúbou. Ale pozor, ve Štramberku to jméno před místními užívejte s rozvahou, aby si nepomysleli, že se jim posmíváte.

Proč nestojí štramberská Trúba na Kotouči

Štramberský hrad chtěl jeho zakladatel postavit původně na kopci Kotouči. Srázná stěna na jihozápadní straně kopce by mu byla uspořila hodný kus hradebních zdí. Leč sotvaže se dali dělníci do díla, do rána byla všechna jejich práce zmařena. Lopotili se znova, ale nic platno, příštího jitra bylo jejich dílo opět zničeno. Pán přikázal postavit strážce, aby dávali pozor, co se v noci bude na kopci dít, a objeví-li se svévolní rušitelé, aby je pochytali a přivedli k náležitému potrestání.
Stráž si chvíli po obědě šla lehnout, aby přes noc zůstala pěkně svěží, a večer dostala dvojnásobnou večeři, aby při tom vartování měla řádskou sílu. Nadarmo. Hned po půlnoci přiběhli strážci s vytřeštěnýma očima k pánovi a vyprávěli poděšeně, co se přihodilo. Úderem jedenácté hodiny se na kopec přihrnul zástup drobných mužíčků s kladívky a krompáči, a za malou chvilku rozkopali a rozmetali vše, co zedníci za celý den postavili. Pán přikázal zesílit stráže, ale ani tak nedokázal skřítky zastavit v jejich pustošení. Tu usoudil, že další práce by byla marná, a nechal hrad postavit na jiném návrší, kde dosud stojí jeho zbytky korunované „Trúbou“.