zámek Zákupy
Státní zámek Zákupy (německy Schloss Reichstadt) je renesanční zámek ze 16. století ve městě Zákupy 8 km východně od města Česká Lípa u říčky Svitávka. Součástí zámeckého areálu jsou četné hospodářské objekty, hradní příkop s medvědem, anglický a francouzský park. Zámek je přístupný veřejnosti. Je chráněn jako kulturní památka.
Na místě zámku stávala dříve dřevěná gotická tvrz vladycké rodiny Pancířů ze Smojna. V roce 1365 se majiteli tvrze i panství stali na desítky let páni z Vartenberka.
Na panstv se ´během staletí vystřídala řada pánů. Pro zajímavost je nutno uvést i jako majitele syna Napoleona Bonaparte - Napoleon II., zvaného Orlík. V důsledku své předčasné smrti (zemřel na tubrkulózu) se však správy zámku nestačil ujmout.
Filmaři na zámku:
- O živej vode (1987, režie: Ivan Balaďa)
- Krvavý román (1993, režie: Jaroslav Brabec)
Zajímavosti
Medvěd
Ve východní části bývalého hradního příkopu v medvědáriu byl chován medvěd hnědý (Ursus arctos), jmenoval se Medoušek. Narodil se 6. ledna 1993 v ZOO Ohrada v Hluboké nad Vltavou. Vzhledem k závažnému onemocnění byl medvěd uspán na konci roku 2019.
Zajímavé akce
Od roku 2014 jsou v areálu zámku a jeho parcích pořádány Císařské slavnosti.
zdroj: www.wikipedie.org
Příběhy a pověsti:
Smutný příběh Orlíka, vévody zákupského
Jmenoval se Napoleon František Josef Karel Bonaparte a byl jediným legitimním synem císaře Francie Napoleona Bonaparte a někdejší rakouské arcivévodkyně Marie Luisy. Měl se stát nástupcem svého velkého otce jako Napoleon II., jehož měl velkými činy snad i předčít, a proto již po narození obdržel honosný titul „krále římského“, čímž byla demonstrována myšlenka opětovného obnovení římského impéria. Řízením osudu však běh událostí mířil jiným směrem. Před Napoleonovým útěkem z Elby se počítalo, že se Orlík jednou stane alespoň vládcem na italských územích, jež získala jeho matka Marie Luisa. Jednalo se o vévodství Parmu, Piacenzu a Guastallu. To však z politických důvodů nepřipadalo v úvahu. Strach z druhého možného Napoleona byl stále živý i po Bonapartově pádu, a tak začala nová etapa Orlíkova života, jenž se měl z následníka trůnu Francie přerodit v řadového arcivévodu s vojenským vzděláním na rakouském dvoře císařského dědečka Františka I. Orlíkova matka Marie Luisa však i ze své nové italské domoviny hájila zájmy svého syna a prosazovala u Františka I., aby mu udělil državy na území rakouské monarchie. Původně se měl stát vévodou z Buštěhradu, avšak to se Marii Luise nelíbilo s odůvodněním, že toto slovo neumí kromě Čechů nikdo vyslovit, a tak byl Orlík roku 1817 zvláštním císařským diplomem ustanoven vévodou zákupským. Zásahem osudu se však do Zákup nikdy nepodíval, jelikož podlehl tuberkulóze už roku 1832 v pouhých jedenadvaceti letech.
Zdroj: z www.zamek-zakupy.cz
Císařův buk
Na severním svahu Velenického kopce, proti němuž stával kdysi také hrad, je na pokraji lesa malá, sotva patrná plošinka. Nad ní se rozpínal svými větvemi mohutný buk, z něhož na zemi ještě před léty ležely ztrouchnivělé zbytky. Byl to buk, který byl mezi lidmi nazýván bukem císaře Josefa.
Před mnoha lety vládl u nás císař Josef II. Byl to panovník osvícený a moudrý a zaváděl různé novoty. Lidé tenkrát věřili, že často prochází zemí, aby se na vlastní oči přesvědčil, zda se obyvatelstvu vede dobře. Josef II. byl proto mezi prostým lidem velmi milován a na Moravě dokonce o něm věřili, že je to král Ječmínek.
Jednou prý na svých cestách se dostal i do vesnice Velenice u Zákup a zde se nějakou dobu pozdržel. Bylo právě poledne a císař se rozhodl, že v chládku na kraji lesa poobědvá. Spatřil malou plošinku pod mohutným bukem. Panovník si pod něj sedl a pojedl. Při tom se po krajině rozhlížel a viděl, jak lidé na polích se lopotí, aby z půdy nejnutnější obživu pro sebe dobyli a život uhájili. Císař se po jídle mezi rolníky vydal a porozprávěl s nimi. Vyptal se na jejich práci, starosti i radosti a odešel. Ale na to, jak se lidem vede, nezapomněl. Vydal zákon, jímž zrušil nevolnictví z roku 1781.
Císař Josef II. už dávno není mezi živými, lidé, kteří se s ním setkali a snad s ním i mluvili, by se dnes mohli setkat se svými prapravnuky, ale zbytky buku dlouho ještě dotvrzovaly příběh o císařově návštěvě. Jen to se sluší dodat, že podnikaví potomci v koruně mohutného stromu před léty i výletní hospodu zřídili. Pád ztrouchnivělého velikána jí však učinil konec
zdroj: ŠIMEK, JIŘÍ M. Povídání o Zákupech, Město Zákupy: Zákupy, 2004, s. 17-18.
