Hrad, to bylo ve středověku honosné sídlo a výsada šlechty. Když si chcete představit život ve středověku, nepomyslíte na malá městečka, ale na pořádný hrad. 

Jak se na hradě vařilo?

Hradní kuchyně je překvapivě malou místností. Kuchyň sloužila jen k vaření pokrmů, veškeré suroviny se připravovaly mimo ni. Nahlédnete-li do pernštejnské kuchyně, zjistíte, že má překvapivě malá kamna. V kuchyni se připravovaly pokrmy pouze pro obyvatele hradního paláce. Nevařilo se zde tedy pro všechny obyvatele hradu. V paláci hradu Pernštejna  bydlela rodina, pár komorných, kuchařka, nejbližší stráž a nezbytná obsluha. Ale pozor, to neznamená, že tu bydlelo málo lidí. Takový Vratislav z Pernštejna, ten měl 21 dětí, to už je pěkně početná rodina. Stravovaly se tu samozřejmě také oficiální návštěvy, ale ty nebyly na denním pořádku. Stačila tedy malá jen malá kuchyň.

Jak se svítilo?

       Elektřinu dneska bereme jako samozřejmost, jen těžko si představíme časy, kdy bychom po příchodu do místnosti automaticky nehmátli po vypínači. Na Pernštejně, ostatně jako na každém středověkém hradě, se zpočátku svítilo loučemi. Následovaly různé druhy svíček a nakonec lustry s petrolejkami.

Takový lustr, to bylo vědecké zařízení. Ve velkých sálech byly lustry uchyceny až na půdě nad místností, kde byly zavěšeny na kladkách. Ty umožňovaly lustr spustit a doplnit petrolejí. Menší lustry fungovaly na principu vyváženého závaží. Stačilo potáhnout, doplnit a zvednout ke stropu. Takhle byla osvětlena většina místností, ovšem jen těžko si lze představit, jak se svítilo na úzkých schodištích či v temných chodbičkách. Bylo nutné přenášet vlastní světlo.

Jak se spalo?

Spaní na hradě, to přece zní romanticky. Nahlédnete-li do ložnice bývalých majitelů, možná vás ta představa přejde. Ve velké místnosti s tlustými zdmi bylo v zimě zřejmě velmi chladno. Prostor s postelí se proto odděloval těžkým závěsem a na zdi se věšely tapisérie, obojí proto, aby neunikalo teplo. Postele byly většinou pohodlné a dlouhé. Na Pernštejně jsou k vidění postele „dlouhé“ i „krátké“. V zámeckých krátkých postelích se muselo sedět (kvůli účesům a pověrám, že ve vertikální poloze může do těla snadno vstoupit ďábel).

Jak se prováděla hygiena?                                 

         Sprchy, záchody, umyvadla? Na hradě jen těžko k nalezení, a tak obyvatelé sídla časem pěkně zapáchali. Traduje se, že některá sídla byla opuštěna proto, že se nedal vydržet zápach zdržující se v místnostech.

         Na koupelny se ve hradě příliš nedbalo. Pernštejn navíc neměl vlastní zdroj vody, tudíž se obyvatelům o některých hygienických vymoženostech mohlo jenom zdát.

        Toalety na hradě také neexistovaly, ani suché. Kdo by do skály, na níž hrad stojí, hloubil dlouhé jámy? Problém splašků se vyřešil elegantně. Stejně jako kolem každého velkého hradu byl vyhlouben příkop. A tak byly toalety vybudovány nad ním a splašky putovaly rovnou do něj. Hrad tedy patřičně zaváněl zvenku i zevnitř.

        Krásné a stále hodně používané české přirovnání, když něco zapáchá, SMARDU JAKO V HRADU je poněkud zavádějící. V hradech, a to nejen na Pernštejně příliš smradu nebylo.   

          Středověké hrady  byly vybaveny záchody zabudovanými do arkýřů, které vyčnívaly ze zdi nad skálou, na níž byl hrad postaven. Lidské exkrementy tak padaly z hradu někam hluboko do propasti, aniž by svým zápachem hrad nějak poznamenaly. Na ulicích středověkých měst, kam se běžně vylévaly výkaly, bylo tehdy jistě více smradu než v hradu. Tyto hradní záchody měly celkem přiléhavý český název výsernice. Pokud chtěl hradní pán vypadat jako vzdělanec, tak mohl místo názvu výsernice použít z francouzštiny pocházející název prevét. Od tohoto slova je pro změnu odvozeno dnes již trochu zastaralé slovo prevít. Pokud tedy o někom řeknete že je prevít, je to stejné, jako kdybyste o něm řekli že je výsernice, neboli hajzl. Naše české slovo hajzl zase pochází ze slova Häusl (čti hejzl), což v německém nářečí znamená domeček.

       Pokud lze hovořit o nějakém smradu v hradu, tak to mohl být nanejvýš smrad z kouře unikajícího z otevřených topenišť. V tomto smyslu však nebývá toto přirovnání používáno.

zdroj: http://malkiel.blog.cz/1105/je-tam-smradu-jako-v-hradu (upraveno)

                obrázky: zdroj internet