První zmínka o Olomouci resp. olomouckém hradu je obsažena v Kosmově kronice a pochází z roku 1055. Olomouc 11. a 12. století byla jedním (vedle Brna a Znojma) z moravských přemyslovských údělných knížectví. Moravu dobyl přemyslovský rod na vojscích polského knížete Boleslava Chrabrého roku 1020.

Prvním přemyslovským správcem Moravy byl Břetislav, který se později stává českým knížetem.

Břetislav v roce 1054 zavádí nový nástupnický řád pro rod Přemyslovců. Panovníkem se má stát nejstarší člen rodu a pro mladší členy rodu, v tomto případě panovníkovi syny, zavádí praxi údělů. Morava je tak rozdělena na tři údělná knížectví, olomoucké, brněnské a znojemské.

Prvním olomouckým údělným knížetem byl Břetislavův syn Vratislav, pozdější první český král (1085).

Kníže Vratislav II. dosadil do Olomouce po svém odchodu na pražský přemyslovský stolec jako údělného knížete Otu I. Sličného, který se stal spolu se svou ženou Eufémií, dcerou uherského krále Bély I., zakladatelem olomoucké větve údělných knížat.

Jejich potomci vládli na olomouckém hradě s přestávkami, kdy byli z vůle pražských kníže střídáni jinými členy přemyslovského rodu, až do konce 12. století. Po vymření posledních členů olomoucké větve Přemyslovců (kolem roku 1200 umírá poslední údělný kníže Vladimír a něco později jeho bratr Břetislav) ztrácí olomoucký hrad svou sídelní funkci. I přes občasné neshody s pražskými panovníky byla olomoucká knížata významnými reprezentanty přemyslovské moci na Moravě s právem razit vlastní mince.

Olomouc  byla v době vlády  přemyslovských knížat  politickým střediskem, ale také významným církevním a duchovním centrem. V roce 1063 zde založil kníže Vratislav II. biskupství, které bylo považováno podle dobové tradice za pokračování předcházejícího biskupství moravského z období Velkomoravské říše.

Olomoučtí biskupové získali v roce 1158 právo korunovat české krále.     V období olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka působila v Olomouci rozsáhlá  písařská dílna, ze které pochází řada iluminovaných rukopisů, významným duchovním centrem byl i klášter Hradisko založený v roce 1078 Otou I. Sličným a jeho manželkou Eufémií. zdroj: https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/12003/1/BP%20Lenka%20Polivkova.pdf

Olomoucký hrad byl roku 1204 zničen požárem. Obnoven pak byl  Přemyslem Otakarem I. a jeho bratrem. Po r. 1253 již nesloužil jako sídlo. Přestavby v 17. a 18. stol. Od r. 1998 Arcidiecézní muzeum.

 Areál olomouckého přemyslovského hradu s katedrálou sv. Václava, silně pozměněný pozdějšími úpravami a přestavbami, se nachází na okraji olomouckého kopce, na tzv. Václavském návrší, v okolí Václavského náměstí.    Do současnosti se zachovalo jen málo viditelných důkazů o významnosti a mohutnosti tohoto hradu, který byl postupem času překryt církevními budovami a katedrálou.

 Nejvýznamnější částí hradu je v současnosti gotická katedrála sv. Václava a částečně dochovaný románský palác s architektonicky cenným provedením okenních otvorů. Z hradu se ještě na ploše Václavského náměstí dochovaly i zbytky románské hradby na jih od katedrály.

Monumentálně dodnes působí pozůstatky hradu ze severní a severovýchodní strany, kde se na skalnatém ostrohu vypínají kamenné hradby, pozůstatek obvodové zdi  románského paláce s okny, gotický arkýř, Okrouhlá věž a další budovy nesoucí hradní prvky. Areál hradu (budovy kapitulního děkanství) i katedrála v současnosti procházejí generální rekonstrukcí. Pro návštěvníky je přístupná katedrála s výstavou v kryptě.

Arcidiézní muzeum vzniklo teprve v roce 1998. Je první tohoto typu v dějinách našeho státu.